Kousné rány a alternativní metody

Lešanská 1176/2a
Chodov, Praha 4
bulterierclub@email.cz

Články o chorobách a zdraví

|

Kousné rány a alternativní metody

vydáno dne 21. 02. 2006

 

Majitelé kousné rány velmi podceňují. Jakmile zub pronikne přes kůži a opět se dostane ven, kůže se zavře a otvor je téměř k nenalezení. Pokud je viditelný, majiteli se zdá malý a bezvýznamný. Problém je ovšem uvnitř!! Na špičáku je spousta bakterií, které se zanesou hluboko do tkáně, kde zůstanou bez povšimnutí. Další velký problém vidím v tom, že majitel ranku zasype.


Jemné sypké léky se mi ale u psů neosvědčily - ránu zalepí, s ranovým sekretem vytvoří film na povrchu, který se líbí majiteli i bakteriím. Majitel žije v iluzi, jak se kůže krásně hojí a bakterie se uvnitř pod ochranou slupkou rovněž radostně množí. Po týdnu nebo 10-ti dnech dojde k prudkému zhnisání, okolí rány se mnohonásobně zvětší a praskne, vzniká absces. Hnis vyteče místem, kde je kůže zánětem poškozena a je tenká. Tehdy máme majitele se psem nebo kočkou v ordinaci. Přesvědčují mě, že jde o čerstvou ránu, včera tam ještě nic neměl!!! Mnozí mi opravdu nevěří. Je štěstí, když se absces provalí ven a ne dovnitř. Zejména u kocourů je nejčastěji absces na krku u velkých cév, takže může dojít k otravě krve nebo i k poškození životné důležitých cév a k vážným problémům.


Pokud zub zajede do podkoží a dojde k trhnutí, oddělí se podkoží od svaloviny a vznikne kapsa. Pokud se zevně zalepí "vstupní brána", v celé kapse dochází k zánětu. Pokud zub pronikne do svaloviny, může se vytvořit píštěl.


První krok v ošetření je dezinfekce rány. Nejvíce se mi osvědčil jód. Záleží na citlivosti majitele i psa, jak koncentrovaný jód snese. Dost štípe. Špejličkou namočenou v jodovém přípravku vniknu do rány a vyčistím. Zjistím rozsah poškození. Podle případu mohu použít i výplach rány jodovým přípravkem. Prudkým vstřikem dostanu do rány /kapsy/ tekutinu a opatrně ji vytlačím otvorem ven. Toto ošetření v den pokousání udělám asi 5x.
5x je minimálně! U svých psů a svých rukou joduji do hloubky asi 10x denně prvních 24 hodin. Používám i jodovou mast, kterou zatlačím hluboko do rány.
Místo jodových výplachů se dá použít jitrocelový čaj nebo řepíkový nebo měsíčkový, ale je důležité posoudit typ poškození. Zelený čaj je také vhodný.
Zásadně nepoužívám heřmánek. Většinou se nepodaří uvařit čaj bez drobných zbytků rostliny. Ty pak ulpívají na ráně nebo v tkáni. Heřmánek na můj vkus příliš vysušuje.

Na krváceníArnica, Phosphorus 9-15ch. Vynikající je mast Aphlegmin, v každé fázi vývoje kousné rány. Nejlepší bylina je měsíček, dávám ji do vrstvy Aphlegminu a zavážu ránu.


Na infekci - Calendula na měkké tkáně, Pyrogenium při hnisání, Hepar sulfur 5 ch na vytažení hnisu ven z rány a 15ch na dosušení a doléčení, když končíme léčbu.
Calendulu jako homeopaticum dávám v jakémkoliv ředění každou hodinu.
Aconitum 15ch na šok z kousnutí,1 -2 dávky. Staphysagria 15ch na čisté, řezné rány a pocit vzteku a urážky a ponížení, že jsem byl pokousán.
Pokud má pes nebo člověk "bojový šok", dám mu jednorázově vysoké ředění homeopatické Arniky.

Při pokousání venku (pokud není zimní období) a my nemáme po ruce ani arnicu ani jód, zastavíme krvácení okamžitým přiložením byliny jitrocel nebo řebříček. Rostou obvykle všude. Řebříček, staví krvácení a dezinfikuje. Jitrocel stahuje. Jitrocel se dává jen na čisté rány anebo na začátku, stáhne ránu, takže by mohl infekci zavřít v hloubce, což je nebezpečné. Pokud ale rána krvácí tolik, že infekci vyplaví, je dobré ji jitrocelem zavřít.Střídejte obě byliny.V zimě bych nechala krev vytéct a pak dala poraněnou část do sněhu. Do dvou hodin honem pro jod a homeopatika.Nejlepší by bylo neustále při sobě nosit mast Betadin, kterou v případě pokousání vmáčkneme přímo do rány a Arnicu 30ch, která je na krvácení I „bojový šok“. Menší ředění Arnicy nemá takový účinek.

Pohmožděné místo podle typu poškození ošetřuji mastí na zánět vemene, bez antibiotik a bez kortikoidů anebo měsíčkovou mastí, nebo jodovou. Vnitřně podávám homeopatika, nejprve po 15ti minutách několikrát, dále po 1 hodině a postupně interval prodlužuji. Někdy použiji jeden druh homeopatik, např. Ledum, jindy je kombinuji, Calendula, Arnica, Ledum, Pyrogenium..


Při poškození nervu je vhodná třezalka místně nebo celkově nebo homeopaticky. Ránu nesmíme nechat zavřít, takže čajem nebo bylinkovým olejem stále vstupní bránu otvírám, aby mohl případný ranový sekret odtékat. Z vlastní zkušenosti vím, že rány ani neotečou a cítím, jak bolest ustupuje minutu od minuty. Majitelé se radují, jak se rána zavírá..Chyba!
3 dny je vhodné jí nenechat zavřít. Často slyším: a jak se může hojit, když do toho něco liju? Jde o to, že vždy část buněk odumírá, tvoří tkáňový detritus, ten způsobuje další zánět, přitahuje bílé krvinky… zánět se rozbíhá. Pod mrtvou tkání se nová hůř tvoří. Chemické látky z mrtvých buněk opět podporují zánět..


U klientů zvyklých na alternativní metody používám antibiotika jen pokud to sama uznám za nutné. U nových klientů kombinuji antibiotika s alternativními metodami, pokud se nedomluvíme jinak.


Pokud je kousná rána 24 hodin soustavně ošetřována, další den stačí 3x a po několika dnech 1-2x denně včetně perorálního podání homeopatika. Rána neoteče, nehnisá.
Pokud majitel vesměs z citových důvodů nedokáže výše uvedeným způsobem vstoupit do léčby, další průběh se odvíjí různě, právě podle intenzity vstupů, které je schopen udělat.
Pozdě ošetřená rána, t.j. 2 hodiny po kousnutí a déle (anebo bez výrazné domácí péče) velmi oteče, pes má "sloní" nohu… Obličej jako po bodnutí sršněm… městnavé edémy na těle atd. a minimálně tři týdny je nemocný, nepohyblivý, v různém stupni apatický, případně septický.

Starší kousnou ránu ošetřuji jiným homeopatickým způsobem. Zánět zaktivuji -urychlím ho, vyvolám koncentraci zánětu v podkoží a buď se kůže sama otevře anebo ji otevřeme chirurgicky, dále provádíme výplachy několikrát za den a asi 1 - 2 dny po otevření abscesu měním homeopatika. Nejvíce se mi osvědčilo měnit ředění Heparu a Pyrogenia, 4x denně. Postup u starších ran je již velmi individuální, zatímco u čerstvých ran téměř konstantní. Pokud si na vlastním těle uvedené typy postupů vyzkoušíte /okamžitý, s 24 hodinovou péčí anebo liknavý přístup/, budete příště za svým homeopatickým poradcem velmi spěchat.


Stále varuji lidi, majitele, mých i jiných psů, aby dávali pozor, aby byli ve střehu, protože jsou situace, kdy pes reaguje po svém a může ublížit.
Já sama jsem velmi opatrná a dělám opatření. Znám situace, kdy i hodný pes je nepříjemný.
Všimla jsme si, že někteří majitelé nejsou dost opatrní, nechají psy dostat se do situace, která může být nebezpečná - zamotání vodítek, nečekané čuchnutí zezadu.
Sama mám strach o mé vlastní psi. Dávám si velký pozor, aby se nedostali nečekaně do blízkosti psa, jehož majitel je neopatrný, jakoby naschvál nechává psa čuchat, jakoby chtěl ukázat, že psa má pod kontrolou a že jeho pes nic neudělá. Moji psi, vlastní, už mnoho let nikoho nezranili. Z vodítka je pustím, když mám přehled, že nikdo nečekaně nepřijde. Pustím je pouze ke psům, které znám. S novými nejdříve cvičím na vodítku, psi kolem sebe chodí pod dohledem majitele a při výcviku. Teprve potom je pustím, pokud to uznám za vhodné. Naštěstí i moji psi nebyli zraněni a to proto, že ve smečce nedovolím, aby nezodpovědný majitel (nezodpovědný z mého pohledu) psa pustil a já se nepřiblížím k psovi, kterého takový majitel drží. Zavolám na něj, ať si ho hlídá. Ať si zkrátí vodítko.
Mně už pár psů jiný pes zničil výstavně.Doufám, že já budu i nadále dostatečně ve střehu. I když své feny považuji za bezpečné.

 

Zakousnutí

Pokud se bulteriér zakousne, pokuste se ho udržet bez pohybu, aby nemohl překusovat. Stáhněte obojek tak, aby nemohl dýchat. Nejlepší je obojek stahovací. Je třeba psa uškrtit tak, že jakmile se dusí, zalapá po dechu, pustí a vy vytáhnete toho kousaného.
Nutné je – žádný pohyb!!!! Jinak dojde k utržení nebo vážnému pohmoždění části, do které se pes zakousl. Někdy sedíte 10 minut na psovi a čekáte, až tlamu otevře. S dobrým stahovákem je to za minutku. Pokud pes jednou napadne druhého, měl by být potrestán ihned a pokud je ve stejném prostředí s psem napadeným nebo jinými psy, musí být neustále pod dozorem.


Všeobecně platí, že pes na volno je bezpečnější. Jakmile je na vodítku, cítí jistotu z pána a je silný. Zejména dva samci proti sobě na nataženém vodítku - to je výzva k boji.
Pes musí být opakovaně pánem podřizován, kontrolován výcvikem, mluvením, intonací hlasu od pochval po napomenutí. Aby si nestačil vytvořit vlastní myšlenky.
Problém je v tom, že mnohý inteligentní, sebevědomý bulteriér je v myšlení rychlejší a v sebevědomí větší než jeho majitel a ten mu pak duševně ani fyzicky nestačí.....

 

Zveřejněno se souhlasem autorky:

MVDr. Simona Müllerová

e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

www.trojskykun.com