I. Ročník Bull-Terrier action

Lešanská 1176/2a
Chodov, Praha 4
bulterierclub@email.cz

|

autor: Karolína Vaverková


Někteří z nás si letní dovolenou představují jako nekonečné válení se a grilování své stárnoucí kůže u moře, v lepším případě je pro jiné vrcholem koukání po cizích památkách a dlabání nepochopitelných lahůdek. Mezi námi se ale vyskytují jedinci, kteří těchto pár výjimečných dní pojmou trochu jinak, netradičně. Když jsem v práci oznámila, že jedu na tábor, chytli se všichni za hlavu. Když jsem to chtěla trochu objasnit a přiblížila, že se jedná o psí tábor, už se za hlavu ani nechytali a jen si ťukali na čelo. Konzumní společnost…

Dalších asi 20 fanatiků jako já se 12. srpna 2006 sešlo na kynologickém cvičišti ve Zbraslavi u Brna. A s námi se do skromné ubytovny nastěhovalo 15 bulteriérů. Tuto ojedinělou akci, věnovanou pouze plemenu anglický bulteriér, pořádali Jan Zedník (ForDogs.cz) a Regina Samlíková (chovatelská stanice Regina Canina). Většina z nás se znala z webových stránek www.bulterier.net. Za ten týden na táboře jsme utvořili skvělou partu a vysloužili si nemálo pochval od místní paní hospodské.

JAK TO BYLO

Každý den byl do minuty nabitý různými akcemi. Noci byly velmi, velmi náročné. Zatímco pejsci odpočívali na pokojích, páníčci řádili u stále plného grilu s lahvinkami v rukou. Přesto jsme byli poctiví a učeníchtiví a ráno v 7:00 jsme v některé dny šlapali stopu a do ní vhazovali kousky voňavých buřtíků, které pak naši lovečtí pesani bezchybně slupli. Bylo mezi námi i pár několikaměsíčních štěňátek, která stopy viděla poprvé v životě. A páníčkové byli většinou více zmatení než jejich svěřenci. Po tak dlouhých prohýřených nocích se není co divit! Ti, co stopu nikdy nedělali, šlapali povinná kolečka. A tak jsme přišli konečně na kloub tomu, jak doopravdy vznikají kruhy v obilí.

Ranní stopy vedla Regina Samlíková, jedno ráno převzal iniciativu Milan Oliva, který nás obohatil svými zkušenostmi z různých zkoušek a seminářů. Po stopách a snídani se střídala poslušnost s obranami. Odpoledne probíhaly individuální akce a především se konaly soutěže, u kterých jsme se hromadně váleli smíchy na zemi. Po večeři opět individuální program a poté náročná zábava.
Poslušnost Regina prováděla napůl klasickou metodou a napůl formou hry. Kdo zná bulíky, ví, že na ně dril jednoduše nefunguje. My, co máme bulíka už déle, zase víme, že kdybychom stejnou energii investovali třeba do německého ovčáka, musel by chodit po hlavě. Toto plemeno je opravdu jen pro trpělivé a ještě k tomu blázny.

A obrany? Když bulík pochopí základ obran, máte vyhráno. Každého z nich to děsně baví. Samozřejmě mám na mysli obrany, které provádí kvalitní figurant a psa vám zbytečně nezkazí. Každý bulík miluje peška. Je to pro něj úžasná hra. Miminka se seznamovala s hadříkem a kožešinou a zkušenější psíci se snažili o vyštěkání, zadržení i pouštěčky. A pak se mazlili s figurantem. Tak to má být.

Po celou dobu konání tábora byli pejsci často pouštěni navolno a bez košíků a my jsme si v duchu jen přáli, aby tohle viděli ti rádoby odborníci, kteří naše plemeno řadí mezi asociály. Hrát si tak krásně, to dovedou jen naši bulíčkové. (Nic proti jiným plemenům.)

DEN PO DNI

V neděli 13.8. pro nás uspořádal Brněnský Coursing Club odpolední běh. Přidalo se k nám i pár cizích pejsků a byla to opravdu super podívaná. Střapec byl mnohokrát zabit v cíli, na dráze však nikdy nebyl pokořen. Mazáci jednohlasně šíleli a nováčci šíleli jen proto, že se hromadně šílí. A jak to pak všem šlo!!! I mimina to hned pochopila a tím zadělala svým páníčkům na nové starosti – v blízké budoucnosti objíždění všech možných tréningů, jen aby se jejich miláček vyřádil. No jo, jen můj pes musí být vždy něčím odlišný. Běžela poprvé a místo za střapcem běhala kolem mě. Běžela podruhé a zase hopkala úplně mimo. I potřetí místo střapce hledala všude možně imaginární balonek. Ale pozor, napočtvrté (!) se chytla a konečně se za tím kusem igelitu naplno pustila. Chytrému napověz, hloupého kopni. A to doslova.

V pondělí jsme uspořádali tombolu, do které všichni dobrovolně vložili něco málo ze svých tajných pokladů. Sešlo se tolik zajímavých překvapení, že jsme nakonec za lístečky vybrali kolem 1400,- Kč. Největší pranice byla o domácí jahodové marmelády, naopak staročeský keramický svícen výherce jakože nechtěně ponechal v restauraci, přesto na tamním stole stojí určitě ještě dodnes a nikdo se k němu nehlásí. Největším překvápkem byla patrona, alias „zlatá včelka“, u níž si každý mohl domyslet, co chtěl. Že by tím autor pomýšlel dopředu na namáhavé hodiny poslušnosti?

Vybrané penízky za tombolu jsme hromadně v úterý zavezli spolu s mnoha konzervami a pelíšky do brněnského státního útulku pro opuštěná zvířata, kterým nás provedla ošetřovatelka Věra Pisárová. Věrka má nádhernou a smysluplnou práci a hlavně miluje bulíčky. Kromě krásné práce se se svými dvěma bulinkami věnuje ještě canisterapii, a tím je tomuto plemeni neuvěřitelně prospěšná.

Ve středu nás navštívila chovatelka anglických bulteriérů a veterinářka Simona Müllerová, která nás uvedla do tajů loveckého výcviku. V lese nás učila základy loveckých stop, chování loveckého psa při střelbě, následování mezi stromy a dalších plno nepojmenovatelných zajímavostí. Většinu psů lovecká stopa totálně dostala. Jakoby opravdu hned věděli, o co tam jde. Kožešina na konci stopy pro ně byla ztělesněním boha. Bohužel, moje fena musela být opět výjimečná. Když jsem na začátku vlečky zavelela: „Stopička!“, namísto aby vrazila čumák k zemi, okamžitě sebou plácla na zem a počala se v kožešinové stopě válet. Chodit nechtěla, celou stopu (cca 10 metrů) se válela a já ji táhla za sebou. Ostatní pejsci se na konci stopy do kožešiny pustili (vzali ji do huby a chtěli spapat), moje holka si na ní opět ustlala.

Už nyní ale bylo vidět, pro co se který pejsek narodil. Někteří by položili život za střapec v coursingu, jiní by neustále viseli na rukávu figuranta a těm zbylým stále v těle koluje pravá lovecká krev.

Ve středu odpoledne přijel nový figurant Miroslav Valentin a zkoušel opět své štěstí. Biče, který byl pro pejsky novinka, se někteří příliš báli, ale novinkou byl i styl fenky Giny. Ta si při obranách s peškem v hubě lehla a nepustila, ani když ji figurant táhl hlava nehlava po zemi.

Ve čtvrtek nám namísto ranní stopy Regina vysvětlovala základy výstav a předvádění našich ratolestí ve výstavním kruhu. Poté byly opět obrany a odpoledne nás pár jelo ke koním a ostatní se snažili něco naspat. Únava nás už pořádně zmáhala, o pejscích ani nemluvě. Večer byla opět poslušnost.

A v pátek se nám celé týdenní cvičení zúročilo v závodu podle zkoušky ZZO, který vedl profesionální rozhodčí Milan Oliva. Nastoupilo 8 psovodů.

Většina z nás byla velmi nervózní, i když vlastně vůbec o nic nešlo. Ale když jsme měli před sebou profi rozhodčího a krásné poháry pro první 3 místa, nemohli jsme si pomoct.

Jenže znáte to, když o nic nejde, pejsek poslouchá jako hodinky (u bulíka trochu pomalejší hodinky), ale když to potřebujete, jindy stoprocentní povely najednou udělá na osmé zopakování nebo na vás dokonce kouká stylem: „Co to je? Takový povel jsem nikdy neslyšel!“ Takže při odložení psi několikrát vstávali, aport si odnášeli na opačnou stranu od psovoda, povel „sedni“ byl pro ně čínština a tak dále a tak dále. Myslím, že na oficiálních zkouškách by nás velmi brzy vyloučili pro zesměšňování tak vážné věci.

Ale pan rozhodčí byl obdařen svatou trpělivostí a jistě i smyslem pro humor, protože to s námi vydržel až do konce. A hádejte, kdo vyhrál. Já se svou holčičkou Kalíškem. Děkuji mamince, tatínkovi, panu režisérovi i sponzorům…

TO NEJLEPŠÍ NAKONEC

Téměř každý den tábora se konaly soutěže. Byly to skvěle vybrané kousky, které jsme všichni od začátku tipovali jako neproveditelné. Přesto nás vždy někdo překvapil svými nadpřirozenými schopnostmi. Jako to bylo třeba u aportu buřtu. Psovod hodil buřt za danou čáru a po vyslání se měřil čas, za jak dlouho pejsek buřtík zhltne a pak přiběhne zpět. A přece, 2 prasopejci buřtík přinesli nepoškozený. Nepochopitelné. Další soutěží bylo hledání pejska v lese. Ten se přivázal tajně v lese ke stromu a pak se přivedl jeho páníček, který měl oči zavázané šátkem. A pak už bylo na páníčkovi, jak svého pejska naláká, aby ze sebe vydal nějaký hlásek. Většina pejsků byla absolutně mimo a s nechápavým pohledem „čuměli“ (jinak se to opravdu nedá nazvat) na svého nemotorného páníčka, jak opatrně našlapuje, máchá všude možně rukama a volá na pejska, i když je od něj 1 metr. „Dyť jsem tady! Koukej! Proč mě voláš, když na mě skoro dosáhneš?“ Téměř všichni pejsci jen stáli nebo seděli a vrtěli ocáskem. A my, co jsme měřili čas a dávali pozor, aby psovod nenaboural do stromu, jsme se mohli potrhat smíchy. Jedna slečna dokonce svého psa při urputném hledání nakopla. Moje holčička je na mně tak závislá, že hned od počátku kňučela a když jsem ji našla, málem se počůrala štěstím. Přesto se vítězem stal pejsek Reginin Frido. Sice byl totálně flegmatický, ale jeho dech byl tak hlasitý, že ho panička našla během pár vteřin. Poslední byl bulíček, u kterého jsme už pochybovali, zda se vůbec ke svému pánečkovi ještě bude někdy hlásit. Měl čas 5:33.
Další soutěž byla vskutku bulteriéří - přetahování o pešky. Na obou koncích pevného několikametrového lana byl připevněn pešek a přesně uprostřed lana byla mašle. A pak už to byl lítý boj. Tady už to byla otázka mazanosti a šikovnosti pejska, ne tak jeho síly. Stačilo, aby siláka něco vyvedlo z míry a slabší štěňátko na druhém konci rychle vyhrálo.

Zlatým hřebem tábora byl neomylně bulí karneval. Všichni páníčkové to vzali opravdu vážně a někteří do příprav kostýmů zapojili i své příbuzné. Když pak ze dveří začali vycházet leopard, klaun, zahrádka, dinosaurus, Man in Black, postava z Hvězdných válek Darth Wader, nikoho ani nepřekvapilo, že přišlo také štěně převlečené za mimino a v hubičce skutečně drželo mezi zuby dudlík. Byla to paráda. Bulíci mají v těchto situacích výhodu oproti jiným plemenům. Ať na ně navlečete cokoliv, nemají potřebu si to sundávat a sami se tím baví. Když se pak pejsci mezi sebou uviděli a navzájem se sebe lekali, to jsme už opravdu smíchy nemohli vydržet. Byli úžasní.

A v sobotu 19.8.2006 už byl konec. Smutný konec, protože to byl jeden z nejlépe prožitých týdnů tohoto léta. Nasbírali jsme plno krásných cen, ale i hromady hub, fyzicky jsme si dali do těla a psychicky jsme si naopak skvěle odpočinuli, a hlavně jsme to vše prožili s našimi miláčky.

A protože jsme byli touto ojedinělou a perfektně organizačně zvládnutou akcí tak nadšeni, rozhodně není první a zároveň poslední. V to všichni doufáme.

Existuje mnoho výhod dobrého života. Ale může drogy nám pomoci? Diflucan (flukonazol), jeden z nové skupiny triazolových protiplísňový činidel, je dostupný ve formě prášku pro přípravu perorální suspenze. Tam bylo jen několik příkladů. Mnoho lidí si myslí o Cialis. Téměř každý člověk ví alespoň něco o tom, . Otázky, jako je , link na různé typy zdraví otázek. Známky sex zdravotních problémů u mužů patří nemožnost udržet erekci dostatečnou pro pohlaví funkce. Běžným třída antidepresiv, které zahrnují Paxil, může rozum trápení v posteli. While Cialis je považován za dostatečně bezpečné samy o sobě, nicméně, sex odborníci říkají, že medicína smíchání s omamným látkám by mohlo být se nebezpečně. Neberte léky out-of-datle. Vezměte je na prodejně vaší místní farmacie, která se bude nakládat z nich pro vás.